Hagioterapie je forma skupinové existenciální psychoterapie, která je otevřená tématizaci transcendentna a která pracuje s předpokladem, že příběhy Bible a životní příběhy mého života se vzájemně interpretují.
Specifikem hagioterapie je to, že náboženskost považuje za mimořádně mocnou a všeobecně přítomnou sílu lidského duševna („Věřící není nikdy úplně věřící a nevěřící není úplně nevěřící“). Nepracuje ovšem s doktrinálními obsahy, které hlásají jednotlivá náboženství, nýbrž s psychickými strukturami, které se s těmito oblastmi pojí – se strukturami existenciálními (s otázkami smyslu života, hodnot, vztahů, smrti, zodpovědnosti atd.), numinózními (s postoji životní vděčnosti, bázně, lásky, sebeobětování atd.) a morálními (dobro a zlo, vina, trest, odpuštění atd.). Hagioterapie vychází z předpokladu, že projektivní práce s těmito strukturami napomáhá člověku k novému „čtení“ jeho životních příběhů a k objevování nových, prospěšných a méně destruktivních způsobů chování, prožívání a vztahování se ke světu.
Hagioterapie v praxi - článek pro zpravodaj PN Bohnice
Více na: www.hagioterapie.cz